Národní technické obrození

Celkový počet podpisů:

[signaturecount id="1"]

Není dávno doba, kdy česká kotlina byla „líhní“ tvořivých a pracovitých osobností, úspěšných ve světovém měřítku a různých oborech. Profese technika (vyučeného, průmyslováka i inženýra) byla prestižní. Byla oceňována společensky i finančně. O studium na odborných školách byl zájem, navzdory náročnému studiu. Školy (střední i vysoké) si mohly vybírat nejkvalitnější studenty z mnoha uchazečů – a ne každému se podařilo školu úspěšně dokončit.

Cosi se ale změnilo. Nyní jsme svědky situace, kdy prestiž technických oborů poklesla. Studenti (spíše jejich rodiče) preferují převážně obory společenských věd, práva, ekonomie a managementu. Podporují tak „inflaci“ příslušných (mnohdy „obskurních“) škol, jejichž absolventi se pak pravidelně stávají klienty úřadů práce. Pracovní trh nemůže absorbovat tolik politologů, filozofů, manažerů, ekonomů a právníků. Ti sice po čase nějaké uplatnění najdou, ale obvykle v jiném oboru, často až po absolvování rekvalifikačního kurzu. Mnohým stačí, že získali „papír o absolvování nějaké školy“ a přijmou práci, na kterou svou kvalifikaci nepotřebují.

A přitom většina výrobních firem (pravděpodobně i ta Vaše) je limitována nedostatkem kvalifikovaných odborníků s technickým vzděláním. K získání technické kvalifikace nestačí zaškolení ve firmě nebo krátkodobý rekvalifikační kurz. Nutné je důkladné studium na solidní technicky zaměřené škole. Odborné školy se naopak „potýkají“ s nedostatkem uchazečů o studium, s jejich nedostatečnou kvalitou, úrovní znalostí a motivací ke studiu. 

Mnohdy jsou nuceni „snížit laťku s požadavky“, aby vyhověli schopnostem a ochotě svých studentů. Dalším problémem odborných škol je vybavení jejich laboratoří. Technické předměty nelze učit „jen od stolu a od tabule“. Pro kvalitní výuku je nutné procvičit teoretické znalosti na kvalitních laboratorních úlohách s pomůckami, které odpovídají současné úrovni techniky. 

[emailpetition id="1"]

Nejnovější podpisy:

[signaturelist id="1"]

 Nemá smysl učit moderní techniku na „muzejních exponátech“. To ale klade vysoké finanční nároky na vybavení laboratoří, které se musí pravidelně modernizovat. Není to jen problém financí. Kvalitní příprava náročné laboratorní úlohy vyžaduje čas, tvořivé úsilí a průběžné studium vyučujícího – a to předpokládá i odpovídající ohodnocení (finanční, kariérní a společenské). Nezbytné je celoživotní vzdělávání učitelů v jejich oboru a současně jejich kontakt s praxí. Potřebují se seznámit se situací ve firmách v okolí a s jejich potřebami i s celkovou úrovní oboru. Kontakt s praxí prospěje i studentům a posílí jejich motivaci ke studiu.

Problém prohlubuje současný stav a vývojové trendy automatizační techniky. Ta je již přítomná téměř v každém výrobním procesu a ovlivňuje kvalitu a produktivitu výroby. Bývá součástí i složitějších výrobků. Je to komplexní obor, který soustřeďuje obory, které byly dosud chápány jako oddělené. Jejím základem se stále tradiční teorie řízení a řídicí systémy, senzorika a aktorika, programování, operátorské rozhraní. V nebývalé míře jsou ve výrobě nasazovány roboty, automatické manipulační a dopravní mechanismy, logistika se stává součástí výrobních procesů. Trendem v automatizaci je distribuovanost. S tím souvisejí nejrůznější formy komunikace mezi dílčími procesy, podsystémy a komponenty. Významným je problém bezpečnosti – fyzické i kybernetické. Významné je i řešení psychologie obsluhy. Ve výrobních procesech se stále více uplatňují vyspělé algoritmy řízení, optimalizační algoritmy, modelování a simulace, virtuální realita, strojové vidění, rozpoznávání obrazů a umělá inteligence. Automatizaci je dnes nutné chápat ve všech souvislostech, jako globální a široce rozvětvený obor.

Tento trend je obvykle označován jako Průmysl 4.0. Mnohé další související obory jsou rovněž označovány příponou 4.0. V řeči politiků (kteří mnohdy ani nechápou podstatu) se častým opakováním stal tento pojem již bezobsažnou frází. Všichni ale svorně uvádějí, že vyžaduje „reformu v odborném vzdělávání“ – vzdělávání 4.0. Tento naléhavý požadavek vnímají rovněž odborníci z praxe a ze škol. Kdo jiný by měl být pro řešení tohoto úkolu více kompetentní, než Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy? Problémů k řešení je mnoho. Jmenujme alespoň ty nejdůležitější úkoly:

– probudit a podporovat zájem mládeže (už od útlého věku) o techniku, technickou tvořivost a konstrukční myšlení, podporovat a vést zájmové kroužky, organizovat soutěže a pracovní setkání, ale třeba i „dětské univerzity“, organizovat exkurze a diskusní setkání,

– rozvíjet tvořivost mládeže (všech věkových skupin), poskytnout jim příležitost k tvořivé práci (individuální i v kolektivu) a poznat opojný pocit uspokojení z „vítězství nad vzdorující hmotou“,

– nadchnout a motivovat mládež (a jejich rodiče) pro studium na technických školách a informovat je, že technické profese jsou nejenom zajímavé, ale i perspektivní, prestižní a dobře finančně ohodnocené s dlouhodobou jistotou zaměstnání (je v zájmu zaměstnavatelů, aby to byla pravda),

– všemožně podporovat odborné školy a jejich učitele – pomáhat s moderním vybavením laboratoří, s vytvářením „chytrých“ laboratorních úloh nebo s jejich nákupem – to je úkol nejenom pro ředitele a provozovatele škol, ale i pro firmy (neposkytujme jim „nepotřebnou veteš“, raději finanční dary – moudří učitelé vědí, jak je nejlépe použít),

– učitelům poskytnout možnost průběžného vzdělávání, např. postgraduální studium, návštěvu potřebných seminářů a kurzů (mnohdy specializovaných firemních, které nemají oficiální certifikaci, ale poskytují nenahraditelné aktuální informace), organizovat specializované kurzy a pracovní setkání pro učitele,

– stanovit témata a rozsah učiva (co učit a co už nikoliv) – nelze donekonečna rozšiřovat učební osnovy (hlava studenta ani učitele všechny informace nepojme, ani v praxi neřeší jeden člověk všechny úlohy automatizace). Je třeba řešit specializaci škol, nejlépe podle zaměření „spádových firem“ v regionu, podle situace na trhu práce nebo podle odborné specializace učitelů,

– studentům a učitelům zprostředkovat kontakt s praxí, zvát je do firem, poskytovat jim praxi a stáže, zajistit vyučování odborníků z firem (dlouhodobé úvazky nebo jen příležitostné lekce) nebo je využít k vedení zájmových kroužků a studentských projektů, zadávat témata studentských prací a vést jejich řešitele,

– využít přirozené soutěživosti a družnosti studentů, organizovat pro ně soutěže, pracovní workshopy, naučné semináře a diskusní setkání – poskytnout jim příležitost k veřejné prezentaci a spolupráci v kolektivu,

– zajistit aktuální učebnice, učební texty, sbírky příkladů, ale třeba jen metodické a popularizační články. Je potřebné motivovat kvalifikované autory ze škol i z firem, ke spolupráci je užitečné využít i studenty (bude to pro ně příležitost, jak získat zkušenosti s technickou publicistikou) – nutné je podpořit vydavatele a odborná media, přispět na publikování a na jejich distribuci.

Odborné vzdělávání se netýká jen mládeže, ale je potřebné vzdělávat i dospělé, zajistit jim „revitalizaci kvalifikace“, případně rekvalifikaci. Bylo by naivní očekávat že řešení všech problémů zajistí jen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (které ale zatím stále setrvává v pozici „mrtvého brouka“). Mnohé by měla zajistit další ministerstva (především MPO, MPSV, MPMR), grantové agentury, podnikatelské svazy a obchodní komory, instituce na regionální úrovni, vzdělávací instituce a neziskové organizace, firmy, školy, organizátoři mimoškolních aktivit mládeže, ale i rodiče a širší technická veřejnost. Nečekejme na pomoc „shora“, od ministerstev a státních úředníků. Nejlepší pomocí je svépomoc podle hesla: „pomoz si sám a úřad ti (možná) pomůže, snad nebude alespoň překážet“ :). Je nutné aktivovat celospolečenský proces, který lze (snad nadneseně) nazvat jako „národní technické obrození“. Výsledky se nedostaví okamžitě, ale jsou podmínkou prosperity národní ekonomiky a konkurenceschopnosti českých firem – tedy nás všech. K tomu je nezbytná komunikace, diskuse a především celospolečenská aktivita – práce každého, kdo má zájem na zlepšení technické vzdělanosti a prosperity. Najděme si svůj úkol, na jehož řešení se chceme a můžeme podílet, najděme si spolupracovníky a začněme pracovat. Realizujme obrozenecké heslo „národ sobě“.

Ladislav Šmejkal, smejkal@tecomat, smejkal@automa.cz

autor je zaměstnancem firmy Teco a. s. a externím redaktorem časopisu Automa.